Katalánská mozaika: jazyk, kultura a zážitky

(Od Martiny Lužové) Ve dnech 4.–10. května 2025 jsme se se studenty naší školy zúčastnili poznávacího zájezdu do Katalánska. Cílem šestidenního programu bylo nejen poznat krásy tohoto španělského regionu, ale také vyzkoušet si v praxi své znalosti španělštiny a zažít kulturní odlišnosti na vlastní kůži. 

Naší základnou bylo přímořské letovisko Calella, kde jsme bydleli a odkud jsme se každý den vydávali na výlety do různých koutů regionu. Hlavním cílem byla Barcelona, město, které si nás získalo svým středomořským šarmem, bohatou historií i moderní atmosférou. Prošli jsme se slavnou ulicí La Rambla, obdivovali ikonické stavby Antonia Gaudího jako Sagrada Família nebo Casa Milà a zavítali do gotické čtvrti, kde dýchá historie na každém kroku.

V dalších dnech jsme navštívili další neméně známá místa jako Girona, Figueres nebo Cadaqués. Nechyběl ani výlet do přírody: vystoupali jsme k benediktinskému klášteru Montserrat a užili si dechberoucí výhledy na katalánskou krajinu. Během celého pobytu studenti procvičovali španělštinu v praxi – ať už při objednávání jídla, nakupování, orientaci ve městě, nebo při jednoduché konverzaci s místními. Kromě jazykových dovedností si odvezli i nové poznatky o katalánské kultuře, historii a způsobu života.

Zájezd hodnotíme jako velmi vydařený – studenty obohatil nejen po jazykové stránce, ale také posílil jejich samostatnost, týmovou spolupráci a chuť poznávat svět. Děkujeme všem účastníkům za skvělou atmosféru a budeme se těšit na další společná dobrodružství!

Z cestovatelského deníku účastníků zájezdu:
Od Viktorie Szewczykové, 6.A
Úterý 6. 5. 2025 – den třetí
Besalú & Girona
Po snídani jsme všichni nasedli do autobusu a po hodinové cestě zaplněné výkladem paní průvodkyně Petry o historii města Besalú jsme konečně dorazili na slibované místo. Ihned byla většina očarována magickým výhledem do minulosti doplněným o ikonický kamenný most, který se postupem času stal jedním ze symbolů města. Po krátkém focení, ne pouze scenérie, ale i účastníků zájezdu v ní, se sebevědomými kroky vydáváme do stále bijícího srdce města. Malebné uličky prozářené teplými zlatavými paprsky slunce nás přivítaly velmi vřele i s místními obyvateli, jejichž smích se rozléhal ulicemi. Měli jsme možnost nahlédnout do zdejších dvou kostelů - sv. Vincence a sv. Petra, oba dva v románském slohu. Po prohlídce jsme dostali rozchod. Někteří zůstali v centru a užívali si osvěžující zmrzlinu nebo voňavé výrobky místních pekařů. Někteří naopak zavítali i do více odlehlých částí města, někteří až tam, kde se střetává historie s modernou. Na pomyslnou hranici, kde už končilo ono všeslavné centrum a započala obydlí taková, jaká známe dnes.

Besalú je sice malé město, ale rozhodně nezapadá mezi ostatní. Mají zde vše. Školu, školku, fotbalové hřiště, basketbalové také a dokonce i plaveckou halu. Kulturní dům a všechno, co normální město má. Čili, není divu, že obyvatelé Besalú jsou na svůj domov hrdí, protože skvěle vyvážili historii a potřeby moderního člověka a navzájem se to v některých případech i komplimentuje a vytváří příjemnou, tichou a přátelskou atmosféru. Ale objevování nekončí, protože po rychlém spočítání nasedáme opět do autobusu. Směr druhá zastávka dne, Girona. Girona - tak jak mi utkvělo v hlavě - město much. Zdejší jsou nejen věřící, ale také velmi pověrčiví. Jedna legenda praví, že když Francouzi dobyli Gironu, rozhodli se, že musí dobýt ji celou a vydali se směrem ke kostelu sv. Felixe, což byla osudová chyba. Dostali se dovnitř, kde nalezli ostatky sv. Felixe. Když je otevřeli, vyletělo z nich hejno much a poštípaly nejen vojáky, ale i jejich koně. Vojáci naprosto zděšeni se dali na ústup a opustili Gironu stejně tak rychle, jako přišli. Od té doby jsou mouchy místními hrdiny a vydobyly si své místo až na znak tohoto města. Abychom ale nezůstali pouze u much, tak jsme se rozhodli si pročistit hlavu procházkou k gironským hradbám a následně i po nich. Výhledy byly dechberoucí, ale to i ty schody a kamery na telefonech občas ani nestíhaly fotit. Po procházce po městských hradbách jsme zjistili, že sloužící vojáci tehdy museli mít fyzičku neskutečnou. I přes to, že odpočinku moc nebylo, tak s bradou vzhůru jsme se vydali k gironské katedrále. Jedná se o nejširší jednolodní katedrálu na světě - 22,98 metrů. Prohlédli jsme si tajemná zákoutí oné gotické stavby a dostali se skrze chodby vybudované kámen po kameni před stovkami let do muzea, kde byl vystaven gobelín Stvoření.

Po hodině strávené v tomto církevního objektu jsme opět spatřili slunce, čehož bylo rovnou využito na skupinové foto a následnou procházku po židovské čtvrti. Zde jsme dostali rozchod na hodinu a půl, kde většina využila volný čas na nalezení něčeho k jídlu. Avšak po cestě zpět na náš meeting point nás zastihl hustý déšť. Takový, že místy ani deštník nepomáhal. Ale vše zlé je pro něco dobré, jelikož jsme se všichni rychle vydali k autobusu a nyní zabalení v dekách míříme zpět na náš hotel.

Od Martiny Musilové, 3.C/4
Středa 7. 5. 2025 – 4. den zájezdu

Hned po snídani jsme zamířili do Barcelony a na vlastní oči spatřili dlouho stavěnou baziliku Sagrada Familia, jejímž autorem je slavný architekt Antoni Gaudí. Po krátkém volnu si nás převzala barcelonská průvodkyně a s výkladem nás provedla stavbou. Uvnitř byla bazilika vskutku úchvatná. Byli jsme svědky mnoha barevných vitráží, propracovaného stropu a vysokých sloupů. Odpoledne jsme pak zamířili přes hory do kláštera Montserrat, který byl postaven kolem sochy Panny Marie ve skále a stal se tak významným poutním místem. Prošli jsme si jej také zevnitř a prohlédli si krásnou architekturu. Po prohlídce jsme odvážně zdolali strmý kopec, vystoupali na vyhlídku ke kříži sv. Miguela a spatřili klášter v celé své kráse.